Svařování nebo sváření je proces, který slouží k vytvoření trvalého, nerozebíratelného spoje dvou a více součástí. Tyto součástí jsou většinou z hutních polotovarů (tyče, pásy, plechy, profily) někdy i výkovků a odlitků. Svařování vyžaduje správný výběr vybavení a technologie a hlavně zručného svářeče. Jakými nejpoužívanějšími technologiemi lze dosáhnout vysoké kvality svárů?
Výsledkem svařování je pevné, nerozebíratelné spojení dvou nebo tří materiálů. Při procesu sváření, který probíhá působením tlaku, tepla, nebo kombinací těchto faktorů, vznikají nové meziatomární vazby. Svařují se nejen kovové, ale také nekovové materiály, čili materiály podobných i různých vlastností. Podle typu spoje je třeba zvolit správný typ svařování. Nejčastěji se svařování využívá v instalatérství, ale také pro různé opravy, renovace a v dalších rozmanitých oblastech, jako je strojírenství, kde potřebujeme pevný a kvalitní spoj. K nejčastěji využívaným postupům řadíme plamenové sváření a sváření pod argonem. Svářet lze nejrůznější materiály – nerezové, černou ocel, hliník a další. Svařit lze malé i mohutné prvky. Technologie svařování tak umožňují široké spektrum sváření: od obrovských traverz až po bodování tenkých plechů.
Jedna z nejlevnějších metod je autogenní svařování. Oficiálně se používá název plamenové svařování a nejčastěji se s ním setkáte při instalatérských pracích. Metoda využívá teplo, které vzniká spalováním směsi hořlavého plynu a kyslíku nebo vzduchu. Vzniklé teplo slouží k natavení svárových ploch i k roztavení přídavného materiálu. Další používanou technologií je svařování argonem, jímž získáme vysokou kvalitu svaru. Technika svařování se podobá svařování plamenem a také vyžaduje velmi zručného svářeče. Teplo do svaru se dodává hořením elektrického oblouku. Tento proces není tak dynamický jako předchozí popsaný způsob. Důležité je udržování přídavného materiálu v oblasti plynové ochrany, která jej chrání proti oxidaci.