Máte ve své rodině člověka na vozíku nebo jste sami otrokem svého invalidního křesla? Pak jistě víte, že práce na zahradě nebo jen obyčejný pobyt na zahradě je pro vozíčkáře velice osvobozující a příjemný. Pokud však zahrada není přizpůsobena vozíku, je zahrada spíše noční můrou, které se chtějí všichni vozíčkáři vyvarovat. Aby se mohli vozíčkáři pohybovat po zahradě volně, svobodně, aby se mohli pohybovat hlavně samostatně, potřebují, aby byla zahrada pro ně přizpůsobená. A s tím vám poradíme.
Vozík je noční můra nejednoho člověka. I když je však život na vozíku těžký, dá se s vozíkem naučit žít. Zejména pokud máte místo, kam můžete utíkat před světem, není život na vozíku tak těžký. Tím místem může být právě zahrada, která však musí být vozíku přizpůsobená.
Hlavně, ať jsou cestičky dost široké
Jelikož se vozík má tendenci zabořovat do trávy, je třeba mít na zahradě dostatek cestiček, po nichž se mohou handicapovaní pohybovat. Cestičky by měly vést do každého koutu zahrady, hlavně by však měly být dostatečně široké. Je třeba, aby byly cestičky tak široké, aby se vozíčkář mohl na cestě také bez problémů otočit.
Vyvýšené záhony handicapovaní ocení
Práce na zahradě je pro handicapované osvobozující. Jenže pokud se mají sklánět k nízkým záhonům, je to opět jen noční můra. Proto raději vytvořte na zahradě vyvýšené záhony, které handicapovaní ocení. Pro vozíčkáře nebude úprava záhonů tak náročnou činností, navíc se nebudou muset nepohodlně ohýbat k zemi. Ideální bude, když záhony budou tak padesát centimetrů nad zemí. Vyvýšené záhony navíc vypadají na zahradě velice vkusně, zejména, pokud jsou dřevěné nebo kamenné.
Ať je na zahradě místo pro relaxaci
Vozíčkáři si chodí na zahradu také odpočinout, tak ať mají na zahradě místo, kde mohou relaxovat. Takové místo by mělo být chráněné před letním žhavým sluníčkem, ideálně by tedy mělo být chráněné plachtou nebo košatým stromem.